Jsou věci, které se během roku téměř neřeší, a pak přijde prosinec a najednou mají úplně jinou váhu. Přesně tak to bývá i ve chvíli, kdy se doma objeví vánoční stromek.
Není to jen další dekorace, ale jeden z těch prvků, kolem kterých se začne formovat celé sváteční období. Jakmile se vytáhnou první ozdoby na stromeček a začne se řešit, co letos použít a co nechat ještě v krabici, vzniká zvláštní typ činnosti, který je zároveň praktický i symbolický.
Ať už doma stojí živý strom nebo umělý stromeček, ten moment má pokaždé trochu jinou, ale stále důvěrně známou podobu.
Na zdobení stromku je zajímavé hlavně to, že málokdy probíhá úplně efektivně. Není to úkol, který by člověk chtěl mít co nejrychleji za sebou. Naopak, často jde o jednu z mála věcí, u které je úplně normální chvíli postávat, něco přesouvat, zkoušet a měnit názor.
Jedna ozdoba visí chvíli na jedné větvi, pak se přesune jinam, a nakonec skončí úplně jinde, než se původně plánovalo. A právě tahle nenápadná nedokonalost dává celému procesu zvláštní charakter.
Ozdoby na stromeček přitom často nefungují jen jako výzdoba. Každý, kdo někdy rozbaloval starší krabice s dekoracemi, ví, že některé věci se nevybírají podle stylu, ale podle toho, co už k Vánocům neodmyslitelně patří.
Někdy to jsou staré skleněné ozdoby, jindy jednoduché dekorace, které by samy o sobě možná ničím nevynikly. Ale na stromku mají své místo právě proto, že tam byly už loni, předloni nebo ještě dávno předtím.
Umělý stromeček má v tomhle zvláštní výhodu. Je pokaždé připravený stát se kulisou pro něco, co se sice opakuje, ale nikdy nevypadá úplně stejně.
Jednou převládnou klasické barvy, jindy jednodušší styl, někdy se zdobí pečlivěji, jindy spontánněji. Stromek tak není jen výsledkem, ale i záznamem konkrétního prosince.
Možná právě proto se na něj nevzpomíná jen jako na výzdobu, ale jako na součást něčeho, co se každý rok vrací, i když pokaždé trochu jinak.
